18. února 2015

Lyžařská školička nebo samouka?

Zkouška lyží na zahradě
Ačkoliv mě samotnou sjezdování nijak zvlášť nebaví (přece jen jsem spíš přes ty běžky), usoudila jsem, že by možná bylo fajn, kdyby se naše holky sjezdovat naučily. Původně jsem chtěla Elsu vyhnat na svah už ve třech letech, ale vzhledem k tomu, že Elsa je spíš opatrnější a v tom věku ještě moc zájem o lyže nejevila, nechali jsme to až když jí byly roky čtyři. Takže jsme loni vyrazili do bazaru a nakoupili vybavení. Možná si ještě pamatujete loňskou zimu, která se jaksi nekonala a tak Elsa stála na svých nových lyžích všehovšudy dvakrát. Jednou na zahradě, kde asi třikrát „sjela“ malou mezičku (a při posledním pokusu skončila zapíchnutá v tisu, což ji samozřejmě hrozně rozzlobilo a my byli rádi, že nemá hůlky, které by po nás určitě nejradši hodila) a jednou v lyžařské školičce (tam to bylo bez nehod). Annu jsme na lyže také postavili, ale ta sjela zahradní mezičku jednou a už se dožadovala sundání těch příšerných obrovských bot...

Letos jsme pořídili lyže i Anně, jelikož tvrdila, že chce lyžovat a jen co to šlo, vyrazila jsem s holkama na sjezdovku. Tou sjezdovkou myslím takový ten relativně mírný kopeček s lanovým vlekem pro děti. Jelikož já momentálně lyže nevlastním (když pominu 15 let staré běžky bez vázání), usoudila jsem, že holt budu muset s holkama po sjezdovce běhat a nějak je učit sjet ten kopec dolů. Nápad dobrý, ale velice vyčerpávající a to už jen proto, že Elsa měla menší hysterický záchvat pokaždé, když měla jet na lanovém vleku a větší hysterický záchvat, když spadla a stále se držíc lana „jela“ nahoru. (a totální kolaps, když zahučela pod mez vedle vleku) Tříletá Anna byla naopak z vleku nadšená a mě stačilo vedle ní jen běžet. Co se jízdy dolů týče, tak to šlo Else pěkně, zkoušela si pizzu a hranolky (což se naučila loni v lyžařské školičce) a já jsem opět běhala za ní. Naštěstí už zvládala i docela zabrzdit a když to nešlo, tak s trochou řevu spadla (už jsem zmínila, že Elsa je občas mírně hysterická?)

Anna byla z jízdy dolů absolutně nadšená a se slovy super a paráda, se řítila bez jakéhokoliv pudu sebezáchovy dolů šusem, přičemž stihla přibrat několik obloučků a branek, které se snažila projet, s sebou a já se bez dechu hnala za ní. Anna samozřejmě ještě brzdit neumí, takže pokud se dolů dostala dřív než já, jednoduše sebou pleskla o zem a jakmile jsem doběhla, hned chtěla jet znovu. Jelikož ale nejsem chobotnice a ruce mám jen dvě, musely se holky střídat. To asi normálně není žádný problém, ale v případě, kdy měla dole čekat Elsa to častokrát problém byl, jelikož než jsem vůbec stihla s Annou dojít k vleku, tak Elsa, která měla jen stát a čekat, už stihla zase zahučet někam pod mez nebo pozpátku (a dostatečně řvoucí) jet někam do pryč.

Musím říct, že asi po hodině jsem byla úplně vyřízená a zpocená až nevím kam. Možná, že kdybych si odložila batoh, který jsem měla celou dobu na zádech, bylo by to lepší, ale to mi v tom zápalu nějak nedošlo. Tuto akci jsme si zopakovaly ještě následující den a já se pak týden dávala dohromady. Po této zkušenosti jsem usoudila, že lyžařská školička bude asi pro holky (a pro mě) určitě lepší řešení.

Elsa byla přihlášená na lyžařský kurz ve školce a tak jeden týden každé dopoledne jezdila lyžovat. Po prvním dni mi oznámila, že „ten lyžák je blbý“, že ji to nebaví a proč, že ji vlastně nutíme lyžovat. Druhý den se vrátila nadšená a po třetím dni nám oznámila, že by chtěla lyžovat pořád. Takže myslím, že hoši z lyžařské školičky asi opravdu ví jak na ty malé neřády a hlavně jak je učit lyžovat. Týden po kurzu jsme obě holky vzali na lekci do lyžařské školičky a musím říct, že ten pokrok u Elsy byl opravdu znatelný a šlo vidět, že si je na lyžích mnohem mnohem jistější.


Anna ještě na lyžák nemohla, protože ten je až pro děti od čtyř let, takže jsme ji sem tam dali do školičky, kde se jí věnovala celou hodinu instruktorka a Anna byla nadšená.

Takže když to shrnu, je určitě fajn učit děti lyžovat sám (pokud víte jak na to a pokud máte lyže), ale já na lyžařské školičky nedám dopustit. Sice lekce stojí docela dost peněz (plus svařák, který srkám při pozorování dětí), ale stojí to za to.

Užívejte sněhu dokud ještě je.

Skyler 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Sto lidí, sto názorů.