10. března 2015

Hurá na skládky!


Je to tady, jako každý rok – lidé se probrali ze zimního spánku a začínají zahradničit, vytaženy jsou pily a nůžky všech tvarů, velikostí a barev a jde se na věc. Ani my nejsme výjimkou a radujeme se z krásného (zatím) předjaří. Ze skříně jsme vylovili gumáky, které se už nemohly dočkat své dávky bahna, jimž se brzy zcela obalí. Oblečení je opět zralé na vyprání po jedné venkovní lítačce na zahradě a můžu jen doufat, že letos neucpu pračku. Je to přesně to období, kdy si po návratu domů ze zahrady třikrát drhneme ruce mýdlem a přitom se té hlíny za nehty prostě nezbavíme J.
 
Vítám tedy u předjarního článku plného sluníčka a čerstvého vzduchu.

Už v prvních dnech měsíce března jsme s klukama trávili více a více času na zahradě a zkoumali stav po zimě. Objevovali jsme škody (téměř žádné, jen několik okousaných keřů) a zjišťovali, kolik práce nás teď na jaře čeká (bohužel hodně). A taky - vyrazili jsme na procházku k řece udělat letošní první obhlídku materiálu na skládce…
Teď by se asi hodilo trochu blíže to vysvětlit… Není skládka jako skládka. Ta "naše" u řeky je přírodní, je to místo, kam se můžou ukládat ostříhané větvičky nebo větve,  shrabané listí (bez obalů), možná i posekaná tráva – jen čistý odpad ze zahrady po jarní či podzimní úpravě. Slupky z brambor a podobné věci tam nemají co dělat a musím říct, že tam ani nebývají. Místo je schované mezi stromy a tak okolí řeky nijak nehyzdí, i když párkrát už mě napadlo, jak by to asi vypadalo, kdyby přišla povodeň a všechno se to dalo do pohybu…
Procházka kolem řeky a vpravo kousek skládky.
Poprvé jsem skládku pečlivěji prozkoumala předloni, když jsem kolem ní kroužila, zatímco kluci řádili u řeky, házeli do ní kameny, pouštěli loďky a poté prolézali na břehu zaparkované vlečky k traktoru. A tehdy jsem tam objevila kus odkopnuté okrasné trávy, kterou jsem z hecu naložila klukům na tatrovku a odtáhli jsme ji domů. Ještě ten rok se tráva celkem pěkně rozrostla a loni už vyloženě bujela u nás na zahradě. Je opravdu moc pěkná, naše tráva ze skládky.

Loňský lov větviček na stavbu kompostové ohrady.
Loni jsme odtamtud stěhovali větvičky a větve. Rozhodla jsem se totiž postavit zcela přírodní proutěnou ohradu na kompost. Mohlo to vypadat všelijak, byla jsem na lovu asi tak pětkrát a pokaždé se domů vracela se šrámy v obličeji, s housenkami a jehličím ve vlasech, ale hlavně s náručí plnou větví. Za mnou kráčeli kluci a za sebou táhli zbytky dlouhých větví, které měli vždy důkladně omočené v blátě. Dvakrát se této akce účastnil i manžel a bylo srandovní pozorovat ho, jak se snaží být neviditelný. Zbytečně, sousedy to nechávalo naprosto v klidu. Nejdřív se sice divili, že zatímco jiní to odnášejí, tak my to přinášíme, ale brzy to přestali řešit. Taky jsem tam loni našla několik čerstvých větviček zlatého deště, u kterého prý stačí proutky zapíchnout do země a vyroste (podobně jako vrba). Tak úplně jsem o tom přesvědčena nebyla, ale zkusila jsem to a je fakt, že čtyři proutky z osmi vypadají i po zimě celkem v kondici.

No a letos na naší první obhlídce opět úlovek – bambusové tyče! Určitě je znáte, dají se koupit v Obi a podobných obchodech a většinou se používají jako opora k rostlinkám nebo jsou z nich pletené bambusové rohože. Tak a my jich letos objevili u řeky strašně moc, tak pár stovek v délce 2-3 metry, nekecám. Krásné, tvrdé, nepolámané bambusové tyče, nádhera J.
 
Uznávám, že ne úplně vše je zde čistě přírodní :-).
Zatímco jsem je čistila od listí a stříhala (bez zahradnických nůžek už tím směrem nechodím), tak kluci prolézali větvemi spadlého stromu a pouštěli zbytky bambusů po vodě, přičemž ten mladší do řeky napůl zahučel. Nemohlo mě to rozhodit, je to u nás zcela normální a měl přece gumové gatě J. Ten starší si pak plavání vynahradil tak, že na zpáteční cestě zakopnul o "mé" bambusy a naprosto dokonale se položil do traktorem vyjeté koleje plné bahnité vody. Byl to moc pěkný den, všechno hrálo podle not…, já měla úlovky a chlapci se vraceli domů v obvyklém stavu.

 
Co s bambusem udělám ještě přesně nevím, ale každopádně letos budou mít rajčata parádní tyčky, asi upleteme plotek k malinám a možná to nějak využijeme i u habrů. Mám z toho radost, krásné využití odpadu – úplně dle mého gusta. Takže hurá na skládky (na ty přírodní, na jiné asi ne), možná budete překvapeni, co najdete.
A víte co je nejlepší?  Že sezóna zahradnických úprav teprve začíná, takže ty největší poklady se tam teprve objeví J!


S hlínou v klávesnici

2 komentáře:

  1. Tak jsme dnes s holkama vyrazily taky na skládku a samozřejmě jsem se vybavila nůžkama. Úlovek parádní - asi 30 bambusových tyčí :). Holkám se tam taky moc líbilo, hrály si na Zvonilku a hledaly "ztracené věci".
    Takže díky za tip.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač. Zůstalo tam po vašem nájezdu ještě něco :-)? Asi zase brzy vyrazíme na obhlídku, byly pěkné dny a lidi určitě zvelebovali...

      Vymazat

Sto lidí, sto názorů.