16. června 2015

Což takhe dát si noční vycházku?


Volala mi mamka a potěšila mě zprávou, že si vezme kluky na víkend a že prý půjdou večer na světlušky… Taky jste je jako malí pozorovali? 
Bylo to super – ty letní prázdninové teplé večery, kdy se nemuselo brzo do postele. Rodičové seděli někde u ohně nebo venku na zahradě či hospodské zahrádce a my s kamarády lítali potmě venku. Schovka tak dostala úplně jiný rozměr než ve dne. Taky bych to chtěla klukům dopřát, jenže když my, dnešní rodičové, ty děcka tak moc hlídáme.
Ale i tak jim nějaké to noční dobrodružství můžeme zařídit, i když zatím nemáme odvahu nechat je venku po setmění samotné. Budeme se jen účastnit taky. Řádky níže by tedy mohly inspirací k nějaké letní noční lumpárně…


Ondra byl poprvé na své noční procházce v necelých dvou letech a právě na těch světluškách. Je pravda, že tehdy to ještě nevnímal jako něco dobrodružného, ale světýlka ve tmě ho i tak nadchla. Když byl starší už to byla větší zábava, světlušky se totiž neobjevovaly hned za domem, ale  bylo třeba dojít úplně potmě až na louku pod kravínem. Musel zvládnout svou obavu ze tmy, občas o něco zakopnul a namokřil si nohy ve voňavé a rosou pokryté trávě. Odměnou mu byla  světelná přehlídka Svatojánků a noční zvuky - ve dne totiž šustit kočku v trávě neuslyšíte. Bezvadné to pro něj bylo ještě z jednoho důvodu: mohl být dlouho vzhůru - náhodou jsou právě v tomto období nejdelší dny v roce, takže půl jedenáctá to jistila.

Vzhůru do noci.
Výpravy s baterkami či čelovkami jsou taky oblíbené, ať už se jde k řece, do lesa nebo na blízký kopec. Jedna z nočních výprav na vrchol kopečku před domem byla pestrá i pro mě s mužem. Nejdříve jsme málem spadli do výkopu – vedle pěšiny totiž krátce před výpravou začali stavět dům a s výkopem přes cestičku opravdu nikdo nepočítal. Dále pak vedla cesta přes louky, ze kterých se to léto staly pastviny pro krávy. Jejich prostor byl, pěšina nepěšina,  obehnán elektrickým ohradníkem :). Takže jsme šli a prásk ho, byli jsme v drátech. A pak ještě třikrát. Ani prostor mezi dráty nebyl nudným terénem – krávy měly přes den neomezenou spotřebu potravy, takže bylo třeba ji samořejmě taky někde vyloučit, že? Takže tak. Byla to ale sranda – děcka v extázi.  


Stejně tak nadšené jsou naše děti z nočního hledání “něčeho”. Může to být sladká odměna (před spaním ideální:), dárek k narozeninám, na který si muselo dítko celý den počkat nebo cokoli jiného. Kluci buď hledali podle stop (vystřihnuté obtisky nohou – ideální na obtisk jsou prstové barvy) nebo podle svíček ve skleničkách. 
Noční hledání vzácné zkameněliny.
Klasikou pro starší děti, kterou všichni známe ze škol v přírodě, z táborů apod. jsou “noční stezky odvahy”, kdy někam sami jdete a jako důkaz, že jste došli do cíle musíte něco přinést nebo se na místě podepsat. Upřímně píšu, že tohle jsem nesnášela – vůbec jsme se nebála být sama večer v lese, ale na těchto stezkách vždy někdo strašil a ten pocit, že na mě někdo vybafne byl šílený – té osoby jsem se nebála, ale toho leknutí hrozně. Každý to máme jinak. Na dvě výše zmíněné akce je třeba trošku se připravit předem, zážitek je ovšem zaručen.

Tak nějak tuším, že tohle všechno určitě znáte a tak na závěr ještě jeden tip. Já osobně se na to dívám jako na snahu zbavit se dětí. Znáte výsadek? Jo, skauti možná ví, že to nemá nic společného s padákem, ale jedná se o nejvíce očekávánou akci skautského tábora. To takhle uprostřed noci prudce vzbudíte děti, dáte jim minimum času na sbalení nejnutnějších věcí, zavážete jim oči, strčíte je do auta (dýchejte) a odvezete pár kilometrů někam do háje. Nejlepší je dělat cestou různé zajížďky, vracečky apod., aby byla děcka co nejvíce zmatená a podotýkám, že nejsou v domácím známém prostředí plném záchytných bodů, tábory bývají dost daleko od domovů. Po vysazení mají odvážlivci jediný cíl: dostat se zpátky do tábora a to co nejrychleji – pokud to totiž někdo nepochopil, jedná se o závod, ne o boj o přežití. 
Tuto akci dělají skauti mého muže na táboře rok co rok a i když to pořád nechápu, tak ty děcka vždycky do rána nějak dorazí. Je to riziko jako prase, ale věřím, že s tím nepřestanou a naši kluci si to taky jednou zkusí. Nebudu to ovšem chtít vědět předem, jinak umřu strachy. 
Ale jestli máte doma nesnesitelné puberťáky, tak šup s nimi v noci do auta :-). A my ostatní si koupíme baterky do čelovek.


Pěkné předprázdninové dny!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Sto lidí, sto názorů.