19. října 2015

Cestou, necestou...

Vypadá to, že jsem založila soukromý turistický kroužek pro sebe a své děti. 



Původně  jsem  letos   chtěla,  aby  syn  začal  chodit  na atletiku, ale osud  tomu chtěl jinak. Dva roky  starý  úraz kolena se nám připomněl zcela nečekaně (naštěstí jen ve formě  zápisu ve  zdravotní  kartě)  a  atletiku  nám o rok odložil.  Aby to nevypadalo,  že někde vláčím nemocného syna, tak ten je zdravý jak řípa, jen "se to musí potvrdit" ještě jedním dodatečným vyšetřením během jara.


Zůstalo nám tedy Kung Fu (prosím hloubavé čtenáře, aby neřešili, proč syn nemůže na atletiku, ale na Kung Fu ano :-). A doplnili jsme to ještě kroužkem šachů, které má Ondra opravdu hodně rád. Pořád nám ale nějak chyběl ten pohyb. Kung Fu je jen jednou týdně a navíc Ondra začal chodit do první třídy, takže odpadly dopolední vycházky se školkou.

Občas si doma sice zacvičíme cviky na správné držení těla podle ebooku nebo si dáme jógové cvičení (nový ebook již brzy!), ale moji kluci jsou celkem temperamentní kvítka sršící energií, takže jsem měla potřebu vymyslet jim i něco vydatnějšího. Začali jsme proto pravidelně, minimálně jednou týdně, chodit na túry. 

Mám teď na mysli túry v rámci školního/pracovního týdne, o víkendech mívají chlapci obvykle pohybu dost. Vyrážíme po úkolech a po krátkém odpočinku obvykle tak na dvě hodinky. Naštěstí máme v blízkém okolí domu spoustu pěkných tras, nemusíme se proto nikam přibližovat autem. 

Nejsou to sice žádné mega hory, ale pořádné kopce ano. Pěkné lesy s docela slušnou populací vysoké a divočáků (nějaký kus potkáme vždycky), spousta studánek, široké louky a pastviny, potůčky a pěšinky - no, ideální terén na krásné vycházky.



Zbýval nám vyřešit jeden menší problém a to byla výdrž mladšího syna. Tomu jsou jen čtyři, ve školce chodí dopoledne ven a po obědě chodívá domů, kde nespí! Takže není divu, že na těchto vycházkách mu opravdu docházely síly. Ale vyřešili jsme to :-). Mladší syn hodně rád jezdí na kole-odrážedle a tak jsem mu ho začínala brát s sebou. Tam kde to jde, jede na kole a šetří síly. Kde to nejde, tam vláčím kolo já - batoh zatím drží.



Únava? Kéž by.



















Kluci i já jsme po procházce pěkně vyvětraní a přiměřeně unavení, navíc si na nich někdy i skvěle "pokecáme":-).  Jsou to moc hezké chvíle a tak věřím, že nám výletování dlouho vydrží. V plánu máme spoustu vycházek a hodně pěkných tras určitě ještě čeká na to, až je objevíme. A možná se na některé z nich potkáme. Těšíme se…

Žádné komentáře:

Okomentovat

Sto lidí, sto názorů.