1. listopadu 2015

Když děti závodí

Pokud nás sledujete i na Facebooku, tak jste si určitě všimli, že jsme se letos pustili s dětmi do závodění. Závodit se dá samozřejmě v čemkoliv, ale my máme na mysli závody běžecké.





O tom, že chci brát holky na závody jsem měla jasno, už když byly maličké a učily se teprve chodit. Já sama jsem se sice k závodění dostala až někdy ve čtvrté třídě, tedy o pár let později než moje děti, ale říkala jsem si "Proč (a na co) čekat?". 

Nejdřív jsem se obávala, že moc závodů pro tak malé děti asi nebude, ale jakmile jsem se začala zajímat o závody pro dospělé, bylo po obavách. Nevím, zda jste si toho všimli, ale běh je momentálně v módě a všelijakých závodů je opravdu hodně. No a většinou součástí téměř všech závodů pro dospělé jsou i závody pro děti. Výběr je opravdu obrovský a záleží jen na vás, zda se vydáte závodit někam do města nebo do parku, či do lesa.




A proč jsem vlastně chtěla, aby moje děti závodily? Důvodů je hned několik. Kromě toho, že jsou děti při závodění venku na čerstvém vzduchu a hýbou se, čili je zde vliv na fyzickou stránku dítěte, u závodění je velmi důležitý i aspekt psychologický. 

Děti se dostávají do situace (závodění), která je pro ně většinou nová a nějak se s ní musí vypořádat. Některé děti to obrečí, jiné se postaví čelem a jdou do toho. Je zajímavé, co udělá s přístupem dítěte k závodu motivace. V některých dětech se probudí soutěživý duch a jiným to bude lhostejné.




Když jsme se s holkama chystaly na jejich první závody, trochu jsme si o závodění povídaly. Elsa si byla jistá (z nějakého mě neznámého důvodu), že určitě vyhraje. Ale jelikož jsem si já byla jistá, že naopak asi nevyhraje, lehce jsem ji na tuto možnost připravovala. V rámci motivace měly holky slíbenu výhru i jen za to, že prostě závod uběhnou.

Elsa svůj první závod nevyhrála, ale byla nadšená. Bylo krásné ji sledovat, když běžela a na tváři měla úsměv od ucha k uchu. Ještě větší radost měla, když na jiných závodech předběhla holčičku, která byla o dvě hlavy větší. A nebo když zvládla uběhnout trať dvakrát tak dlouhou, jakou do té doby běhávala. Malé věci, řeknete si, ale já myslím, že k nezaplacení :)




A co se Elsa závoděním naučila? Že když bude chtít vyhrát, musí holt pořádně zabrat a to i za cenu, že už třeba nemůže. Že když je někdo poslední, není důvod se mu smát, protože ne každý může být první. A taky, že závodění je zábava!

Letošní závodní sezóna už se chýlí ke konci, ale na jaře to zase celé vypukne nanovo. A holky už se teď těší :).

Krásné podzimní dny! 


Skyler

A co vy, chodíte s dětmi na závody? Pokud ano, co ony na to?


Žádné komentáře:

Okomentovat

Sto lidí, sto názorů.