23. listopadu 2015

Pohyb za odměnu? No to snad ne!

O tom, že mají děti v dnešní době pohybu čím dál méně, slýcháme poměrně často. Vina většinou padá na rodiče, kteří své děti nechají sedět hodiny u televize nebo počítače nebo jiných vymožeností naší moderní doby, do školy je výhradně vozí autem (někdy pomalu až do třídy) a sport jako takový je jim prostě cizí.




U nás to máme naopak a já osobně považuju pohyb za velmi důležitý. A tak mě nemile překvapilo, když dcera, která chodí do první třídy, přišla domů s tím, že zase neměli tělocvik. Když se to stalo poprvé, tak jsem to přešla. Když se to stalo potřetí, už se mi to přestávalo líbit. Co se mi ale nelíbilo už od první chvíle byl důvod, pro který hodina tělocviku nebyla. Jsou totiž důvody, které dokážu pochopit, jako třeba když je paní učitelka nachlazená a nemůže mluvit (a tudíž na děti v tělocvičně křičet - i když taková píšťalka by asi funkci nemocných hlasivek zastala víc než dobře). Ale důvod že "jeden chlapeček zlobil" se mi zdál nedostačující.

Nastalá situace se nelíbila více rodičům, takže na nejbližších třídních schůzkách se toto téma také objevilo. Já jsem se bohužel schůzek nezúčastnila, protože děti měly v danou dobu atletiku, kterou jsme nechtěli prošvihnout (říkala jsem si, že když už není ani ten tělocvik ve škole jistý, tak si děti půjdou zacvičit aspoň do kroužku) a schůzku s paní učitelkou jsem si domluvila na jiný den.
S paní učitelkou jsme si pěkně popovídali (schůzky se účastnil i manžel, jelikož měl náhodou ten den volno). Na můj dotaz, zda je tělocvik za odměnu, jsme byli ujištěni, že to tak opravdu není. Což mě uklidnilo asi na 10 vteřin, protože poté paní učitelka dodala, že když děti zlobí a neudělají, co mají (v tomto případě, že se tři nepřevlečou), tak se musí naučit, že za to budou pykat všichni. A tak místo tělocviku byla čeština. Věřím, že paní učitelka to nemyslela zle a svým způsobem chápu, jaký byl její výchovný záměr, ale co si z toho odnesly děti je asi to, že tělocvik je jen tehdy, když jsou hodné (tudíž za odměnu) a čeština je za trest.

Koncept kolektivní viny by vydal na další článek, takže tím se tady zabývat nemá cenu, ale já si jen říkám, jestli by nebylo lepší, řešit takovou situaci třeba tím, že zlobivé děti udělají například třicet dřepů, nebo oběhnou x-krát tělocvičnu. Možná, kdyby se pořádně vyběhaly a vyřádily, nezlobily by pak v dalších hodinách.
Bylo nám sice řečeno, že děti mají možnost se projít i během vyučovací hodiny (protože prostě nevydrží celou dobu sedět na jednom místě), což považuju za výborný přístup, pořád  to ale není ekvivalentem celé hodiny pohybu.

Ze schůzky jsme odcházeli s ujištěním, že rušení tělocviku za trest se nebude opakovat, což nás přinejmenším potěšilo. 
O pár dní později přišla dcerka domů s tím, že chlapeček z vedlejší třídy zlobil a tak místo na tělocvik se svou třídou, šel na prvouku do jejich třídy. Musela jsem se pousmát. 

Mám pocit, že pohyb je ve školách stále považován za něco druhořadého. Přitom naučit se starat o své tělo je přinejmenším stejně důležité jako umět psát, číst a počítat.
Nedělám si ovšem iluze, že by se v brzké době ve školách v tomto ohledu něco změnilo. A tak můžeme být rádi, že je dnes taková spousta sportovních kroužků, kde mají děti možnost rozvíjet se nejen po stránce psychické, ale i po stránce fyzické.



Skyler

A co vy? Máte pocit, že mají vaše děti ve škole dostatek pohybu a nebo ho mají naopak málo?

2 komentáře:

  1. Tak to je hodně zajímavý přístup k tělocviku. Nenapadlo paní učitelku, že kluci zlobí právě proto, že jim sport chybí? Vidím to doma na Viktorkovi, na hokeji se s klukama mečují hokejkama, ale vybruslí se, unaví a pak je úplně v pohodě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. Děti prostě tu přebytečnou energii potřebují nějak vybít.

      Vymazat

Sto lidí, sto názorů.