21. března 2016

Kopce kolem naší obce 2016

Loni přinesly zprávu o tomto turistickém počinu holky, letos to bylo v režii kluků. Pěkně se střídáme.



Tentokrát nám akce pořádáná místními turisty málem utekla, zjistili jsme to na poslední chvíli, ještě že muž jen tak náhodou zabrousil na stránky turistů.
Ráno nevypadalo moc přívětivě a k pochodu přímo nevyzývalo, i tak jsme ale vyrazili. Lákala nás možnost podívat se na Kazničov, kopec, který je kvůli klidu oborní zvěře po celý rok uzavřen a veřejnost ho může prozkoumat jen tento jediný den v roce.




Kluky hodně baví běhat po jeho skalnatém hřebeni - na skalkách vždy dlouhém stoupání do kopce, ožijou. Tento rok jsme měli štěstí, že jsme šli za "starými", terénu znalými turisty, a stanuli jsme díky nim přímo na vrcholu Kazničova.


Potom jsme seběhli na velikou louku, na jejimž okraji jsme se museli trochu brodit v blátě - evidentně zde zvěř zvesela ryje - a hurá na svačinku a velkou společnou fotku.


Letos se pochodu zúčastnilo asi kolem stodvaceti lidí, o trošku méně než loni. Možná to udělalo to ranní počasí, ale ten, kdo se nechal odradit, mohl už kolem desáté dopoledne, kdy vykouklo slunko, litovat.



Z Kazničova jsme seběhli na druhou stranu obory, kde byla ten den výjimečně otevřená brána. Odtud jsme vyrazili ke studánce se žabkou, Vojtík se svým kamarádem Pavlíkem ji museli důkladně prozkoumat - tak důkladně, že z toho byla slušná tříska v dlani (večer u nás bylo veselo:). 



Pak nás ještě čekal výšlap na druhý kopec našeho pochodu - přes Fojťáky na Vrchy ke zvoničce. Odtud je už vidět náš domek, takže kluci dali poslední svačinu a vyrazili jsme dolů domů. Někteří turisté pokračovali dál - čekalo je ještě několik "našich" kopečků. Taky plánujeme někdy urazit celou trasu, ale dáváme tomu ještě chvíli čas. I tak jsme ušli kolem devíti kilometrů, žádné drama, ale slušné :-).




Děkujeme turistům za pěkný výlet a těšíme se na příští rok!


Žádné komentáře:

Okomentovat

Sto lidí, sto názorů.