17. května 2016

Děti na startu

První máj - Hukvaldské desítky čas… Tohle heslo platí již druhý rok a my jsme se letos s dětmi tohoto závodu zúčastnili. 




Již od začátku dubna nás vždy, když jsme se Skyler šly vyzvednout děti do školy, vítal zvací plakátek běžeckého spolku, takže prošvihnout tuto akci naše reprezentace opravdu nemohla. Původní plán (někdy na začátku roku) byl, že poběžíme všichni: čtyři děti a my dvě. S postupujícími měsíci a mými velmi ubohými sporadickými běhy bylo jasné, že družstvo přijde o jednoho závodníka - mě, nebudu si přece dělat ostudu na domácím hřišti, že? Na druhou stranu jsem byla připravena zodpovědně se ujmout role fotografa a servisáka :-). A tak se stalo.



V den startu byl tedy náš tým připraven v počtu pěti běžců: Ondra, Vojta, Eliška, Sofinka a jedna mamka - Skyler. Zde jen malá vsuvka: pokud byste si rádi přečetli, jak se Skyler běželo, jak se jí závod líbil a jak se umístila, neváhejte a čtěte na našem blogu Mamky v pohybu. Já zde budu popisovat, co se dělo mezi dětmi.

Při prvním čtení informací o dětských závodech jsme byly trošku zklamané z nešťastně rozdělených kategorií. Původně totiž byly jen dvě a to děti 4-7 let a 8-12 let. Kdo má děti nebo je jen někdy viděl běhat ví, že srovnávat běžecké umění čtyřletého a sedmiletého opravdu nelze. Stejně tak v druhé kategorii. Naštěstí ale bylo během příprav přihlédnuto k připomínkám některých pořádajících běžkyň-matek a svou váhu měly zřejmě i zkušenosti z minulého ročníku, takže kategorie se dodatečně upravily.


Závody se konaly na místním golfovém hřišti a moc se mi líbilo, že dětské tratě se běžely jen po trávě. Start byl o deváté a začínali ti nejmladší, kteří měli zdolat trať o délce 150 metrů. Bylo vidět, že pořadatelé dětských závodů se toho nebáli - prvních 75 metrů se totiž běželo do kopce, potom kolem kuželu a z kopce fičet dolů. V této kategorii jsme měli dvě želízka - Sofii a Vojtu. Oba dva běželi moc hezky a speciální pochvalu zaslouží za to, že správně oběhli kužel a neodběhli někam mimo trať - jo, tahle možnost tady byla.





Následovala kategorie pro děti ve věku 6-7 let, které běžely stejnou trať (150 metrů) a ve které jsme měli Elišku. Eliška (číslo 7) měla nejzodpovědnější přístup k závodu už na startu (viz foto). Jiné děti si povídaly, některé postávaly s rukama v kapsách, ne tak Eli, ta to brala zcela vážně, taky do poslední chvíle očekávala umístění na prvních místech. To se nakonec nepovedlo, ale věříme, že i to jednou přijde.




Ondra, ač ve stejné školní třídě jako většina dětí z předchozí kategorie, patřil, dle svého ročníku narození, už mezi starší běžce, kteří museli zdolat trať dlouhou 300 metrů. Samotný běh Ondru nechával zcela chladným, největší problém měl s tím, že neviděl kužel, který měl oběhnout - ten byl totiž schovaný za terenní vlnou, na kterou bylo nutno vyběhnout. Před startem jsem tudíž musela vyslechnout několik dotazů na téma, co má dělat, když tam ten kužel nebude a chvíli to dokonce vypadalo, že kvůli tak zásadnímu problému odstoupí ze závodu. Nakonec vyběhnul (hurá!) na trať s vědomím, že v tom nebude sám a že kužel bude hledat celá jeho závodní skupina. I tento běh dopadnul velmi dobře, kužel byl nalezen a Ondra běžel velmi svižně.




Potom následovaly ještě další dětské kategorie, ve kterých už z našeho týmu nikdo neběžel, přesto jsme vydrželi u trati a fandili všem závodníkům. Po závodech jsme se všichni přesunuli ke klubovně, kde děti dostaly za vrácené čísla poukázky na občerstvení a čekalo se vyhlašování dětských vítězů. Na bedny jsme se letos nedostali, ale pořadatelé měli přichystané pěkné odměny pro všechny zúčastněné děti, což jim udělalo obrovskou radost. Tímto byly dětské závody ukončeny. 



Moc děkujeme Běžeckému spolu Hukvaldy a pomocníkům za bezva závod a těšíme se příští rok. 





P.S. Po skončení dětských závodů, vybíhá na trať Skyler - počtěte si i o tomto běhu.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Sto lidí, sto názorů.