4. listopadu 2016

Spadaným listím...

Pár fotek a postřehů z letošního podzimního chodníčku.



Trasa turistického pochodu "Po zarostlém chodníčku" bývá každý rok stejná, přesto se pokaždé kocháme



Chodníček se chodí dvakrát ročně: na jaře a na podzim. Zatímco na jaře se můžeme uklidňovat svěží zelení, podzim dokáže uchvátit svými teplými barvami - samozřejmě pokud vyjde počasí. A to se letos povedlo.


Čím jsou děti starší, tím cesta utíká rychleji. 



Pokud se na pochodu sejde dobrá parta dětí, tak je vyhráno a nikdo nemusí poslouchat hlášky typu "Jak dlouho ještě? Kdy ten kopec skončí? Já už nemůžu!!! Kdy už tam budem? Mě bolí nohy!" či "Proč musíme pořád někam chodit?". 



Letos jsme, díky prostředí znalému průvodci objevili, i pár nových zkratek a odboček. Například jednu pěknou pěšinku vedoucí kolem  posvátného místa "Myslíkovské Lurdy". Ty jsme znali samostatně z našich výprav za keškami, ale touhle úzkou a zarostlou pěšinkou jsme šli poprvé. Myslím, že pro příště už budeme chodit tudy - je to příjemné zpestření sestupu z Kubánkova.


Hukvaldská obora nikdy nezklame - pořád krásná a fotogenická! Jen těch "výjimečných" aut tu nějak projelo dost. Asi tři :-), ale v oboře…


Jako vždy to byla moc příjemná a pěkná pátnáctikilometrová procházka s totálně vylítanými a vyřáděnými dětmi.



Tak zase na jaře!


Žádné komentáře:

Okomentovat

Sto lidí, sto názorů.