30. ledna 2017

Zimní výlet s dětmi v Tatrách

Stejně jako loni jsme se i letos vydali s dětmi na lyžovačku do Tater. Naše oblíbené sjezdovky na Bachledce a ve Strednici nás opět nezklamaly a počasí nám tentokrát také přálo. Každý den vypadal následně - modrá obloha, sluníčko, sněhu dost, lidí málo a fronty na vleky žádné.
Lyžování jsme si tedy užívali naplno, ale všeho moc škodí a tak jsme si jeden den místo lyžování naplánovali malý výlet.



Náš výlet začal v Tatranské Lomnici, kam jsme dojeli autem. Odtud jsme vyjeli jednou lanovkou na Štart (1 173 m.n.m.), tam jsme hned přesedli na druhou lanovku a ta nás vyvezla na Skalnaté pleso (1 751 m.n.m). Cesta lanovkou netrvá moc dlouho a dětem se samozřejmě líbila. 

Na Skalnatém plese jsme si udělali pár fotek (třeba s obří sněhulákovou rodinkou) a pro jistotu jsme se šli ještě zeptat, zda je naše plánovaná trasa na Hrebienok schůdná. Paní v pokladně lanovky nás totiž upozornila, že cesta bývá často zmrzlá a především s dětmi může být neschůdná. Ale pán z horského bufetu nám řekl, že tam o víkendu šel a že to bude v pohodě.


Začátek trasy byl trošku zvláštní, protože jsme museli sejít kousek po sjezdovce, ale i to bylo nakonec v pohodě. Potom už jsme se napojili na jakýsi vyšlapaný chodníček. Ten sice nebyl nijak zvlášť namrzlý, ale i tak holky každou chvíli seděly na zadku. Výhledy na všechny strany byly nádherné a dech beroucí. Sluníčko svítilo tak, že jsme se za chvíli  všichni rozepínali a sundávali rukavice.






Lidí jsme na tomto úseku potkali jen pár a většinou tak kolem nás bylo nádherné ticho a klid. 
Když jsme došli na Lomnickou vyhliadku (1 530 m.n.m.), kde byl moc pěkný posed, holky už se dožadovaly odpočinku a svačiny.



Poté už vedla cesta víc lesem a časem se z úzkého vyšlapaného chodníčku stala příjemná cestička. Dalším záchytným bodem bylo Rázcestie pri Zamkovského chate (1 475 m.n.m). Od tohoto bodu jsme už začali potkávat i více lidí (v protisměru) a cesta byla, především tedy pro děti, lehce schůdná a nenáročná. 



Cestou jsme se stále kochali krásnýma horama všude okolo a také jsme si prohlédli zamrzlý vodopád.
Když jsme došli k Rainerově chatě (1 301 m.n.n), mladší Anna už začínala být docela unavená. Vpřed ji ale hnala vidina Ledového království (správně Ledového dómu), o kterém jsem jí vyprávěla,  a který je na Hrebeinku. Od Rainerova domu už to naštěstí na Hrebienok (1 285 m.n.m.) nebylo daleko a tak jsme po zhruba dvou hodinách dorazili do cíle naší cesty.



Jakmile holky uviděly první ledové sochy, okamžitě chytly druhý dech, jak jinak :). Příjemně mě překvapilo, že prohlídka Ledového dómu byla zdarma. Dětem, ale i nám dospělým, se všechny ledové výtvory moc líbily a určitě můžeme prohlídku doporučit, stojí za to.


Z Hrebeinku jsme původně chtěli sjet dolů lanovkou (Zubačkou), ale pak jsme si všimli, že je možné si půjčit sáně a sfrčet to dolů na saních. No to bylo něco pro holky! A tak jsme si půjčili dvoje saně, lehce se občerstvili a valili jsme dolů. Cesta dolů je dlouhá něco přes dva kilometry a tomu už se dá říkat pořádná sáňkovačka. Cesta po které se jede, je pěkně široká, ale taky pěkně hrbolatá. Chvílemi jsem měla pocit, že dolů dojedeme jen na třískách a taky že Anna bude mít asi pěkně otlučený zadek. I tak to ale byla parádní jízda a holky (a vlastně i my dospělí) jsme si to opravdu užili. 


Dole jsme sáně vrátili pánovi, který už jich tam měl celou hromadu a vydali se na vlak, který nás ze Starého Smokovce (1 018 m.n.m.) dovezl zpět do Tatranské Lomnice.

Pokud se chystáte do Tater a rádi byste vyrazili s dětmi na moc pěkný výlet, tuto trasu rozhodně doporučujeme. Nám se hodně líbila  a už plánujeme, jak si ji projdeme pro změnu v létě.

Skyler

Žádné komentáře:

Okomentovat

Sto lidí, sto názorů.