5. září 2017

Na výlet do okolí Štramberku

Zveme vás na výlet do městečka Štramberk, zvaného též Moravský betlém, které je široko daleko známé díky zřícenině hradu s válcovitou věží, které se říká Trúba, díky malebným roubeným domečkům, díky jeskyni Šipka v Národním sadu a díky skvělým perníkovým Štramberským uším.
Jelikož ho máme téměř za bukem, jezdíme sem velmi rádi několikrát ročně, ale jen výjimečně je našim cílem jedno z výše zmíněných míst. Máme zde totiž vytipováno několik jiných oblíbených lokalit a všechny stojí za návštěvu. Pokud byste chtěli navštívit všechny + místa zmíněná v prvním odstavci, v klidu si všude pobýt a nespěchat, tak vám jeden den určitě nebude stačit. Ve Štramberku je toho k vidění opravdu hodně a bezvadné je, že to baví i děti.



První tip: Skalní arboretum/Botanická zahrada - lom Kamenárka - rozhledna na Bílé hoře
Do arboreta jezdíme úplně nejčastěji, je trošku zašité, ale místní určitě poradí, jak se k němu dostat. Ze směru od Kopřivnice Vám určitě pomůžou i směrovky "Rozhledna Bílá hora" a "Přírodní park Podbeskydí".
Arboretum vzniklo a stále vzniká v bývalém vápencovém lomu, znamém kdysi jako Dolní Kamenárka, je téměř volně přístupné, oficiální vstupné se neplatí, ale pokud se vám líbí a chcete přispět k jeho udržování a budování, můžete hodit nějaký dobrovolný obnos do přistavené krabičky u informačních letáčků a cedulek.


Pohybujete se naprosto volně po lehce vyznačených cestičkách, které se klikatí mezí jezírky plnými leknínů, mezi keři a mezi ostrůvky s barevnými chráněnými skalničkami. 


Pěšinky se různě propojují a často odbočují na tajná zákoutí, což je něco pro děti - dokázaly by zde běhat sem a tam donekonečna. 
Vzadu kutají jeskyňáři jeskyni (Pouťová jeskyně), která ale není volně přístupná - tam mám děti raději pod kontrolou, protože by pro ně asi nebyl problém tam spadnout a to i přes jakési zapezpečení. 



Dalším zábavním prvkem uprostřed arboreta je labyrint, ve kterém můžete bloudit mezi zdmi vytvořenými z vápencových kamenů, které jsou hojně porostlé sklaničkami, levandulemi a dalšími krásnými a voňavými rostlinami. Minule se v jezírku uprostřed bludiště proháněly malinké žabky, tak jsme se zasekli skoro na půl hodiny. A málem bych zapomněla - v arboretu  a v okolních skalkách poletuje vzácný motýl Jasoň červenooký, který patří mezi kriticky ohrožené druhy.


Z arboreta potom většinou pokračujeme dále přes bývalý lom Kamenárka až na rozhlednu Bílá hora.

Do "horního" bývalého lomu Kamenárka jsme párkrát šli po asfaltové cestičce přímo z parkoviště u arboreta (je tam zákaz vjezdu, takže auto nepotkáte), ale v poslední době dáváme přednost přírodní pěšince, která vede přímo z lomu. Začíná za betonovou budkou pana správce a vede po jihozápadním okraji bývalého lomu. Z horního okraje máte po lehkém výstupu arboretum jako na dlani a kousek dál je v průseku cesty vidět i Trúba. 
Jakmile vyšlapete nahoru, můžete vejít do druhého bývalého lomu, říká se mu Kamenárka a je zcela volně přístupný. I zde rostou vzácné a chráněné rostliny. V malém jezírku uprostřed lomu můžete při troše štěstí vidět Kuňku žlutobřichou nebo čolky.


Lom je opět jako dělaný na dětský průzkum. Možná si na dně lomu všimnete nějak divně nakupených kamenů, jejichž uspořádání vám nebude dávat smysl. Ale stačí jen vyjít na horní hranu lomu a bude vám to jasné. Jsou to různé vzkazy, vyznání a podpisy. Nahoru můžete jít po obou stranách lomu, ale my opět raději volíme jihozápadní nebo spíše západní okraj - je více akčnější, děti mají pocit, že trochu horolezí a navíc pak stanete přímo na horní hraně, odkud je nejen krásný pohled dolů do lomu na již zmíněné vzkazy, ale je zde taky krásný výhled na dolní část Štramberku - na školu, Národní sad a na Štramberskou vrchovinu.


Z okraje pak jen lehce seběhnem na rozcestí k památné lípě u sochy Panny Marie. Tady je několik možností, kam můžeme pokračovat - zpět dolů na parkoviště druhou stranou nebo dolů do centra Štramberku na zmrzku a na uši nebo (a to si většinou vybereme) rovnou nahoru na rozhlednu na Bílé hoře.


Od lípy se dá vyjít na rozhlednu i trošku oklikou a mírnější cestou, po západním okraji "hory" a pak se napojit na modrou značku vedoucí ze Štramberku. Je totiž fakt, že trasa po tzv. Sluneční cestě vedoucí od lípy přímo nahoru je trošku strmější, ale v jejích zatáčkách jsou na kamenech umístěná kovová znamení zvěrokruhu - naše děti je hledají, běhají od jednoho k druhému a tak se ani nenadějeme a jsme nahoře. Znamení jsou zde vyobrazena pouze jako symboly, takže se to neobejde bez dohadování o jaké znamení se právě jedná, ale svěřím velmi tajný tip: nahoře u vstupu na rozhlednu mají k symbolům legendu, takže si to cestou dolů můžete ověřit :). Na vrcholu Bílé hory si můžete vydechnout a dát svačinku nebo se pokusit dostat ještě výš a vyšlapat 161 schodů nahoru na rozhlednu odkud je vidět široko daleko všemi směry.


Z rozhledny pak většinou seběhneme stejnou cestou dolů, ale pokud máme chuť na uši, tak to vezmeme po modré do Štramberku, někdy i přes Trúbu a pak nějakou pěšinkou zpátky k lomům.

Druhý tip: Váňův kámen
Váňův kámen, patnáctimetrovou lezeckou skalku, většinou navštívíme, když nejedeme až do Štramberka, ale parkujeme už v Kopřivnici u základní školy Alšova. Odtud je to po modré značce sice pořád do strmého kopce, ale jen necelý kilometr, takže kousek. U kamene se většinou zdržíme, kluci chtějí téměř vždy lézt nahoru - naštěstí ze severu je skalka vylezitelná celkem lehce i bez potřebného vybavení. Někdy (podle času:) pak ještě pokračujeme dál na, už zmíněnou, rozhlednu na Bílé hoře. 



Ke kameni, který patří mezi několik štramberských vápencových cvičných stěn, se dá dojít i z lomu Kamenárka - pěknou zarostlou pěšinou začínající pod elektrickým vedením a pak, když narazíte na modrou značku, tak z kopce dolů. 


Je to všechno kousek od sebe, chodit se tam dá do aleluja… :-).

A do třetice: Koupaliště Libotín
V létě, když jsme splaveni potem po výstupu a následném seběhu z rozhledny, je osvěžení na koupališti tím pravým zakončením výletu. Koupaliště v Libotíně není žádný zábavní akvapark se spoustou atrakcí a s tobogány, ale klidné koupaliště uprostřed krásné přírody. Je zde malinkaté brouzdaliště a pak už jen jeden hlavní bazén rozdělený do dvou třetin zídkou pro plavce a neplavce. Zatím se nám ale nestalo, že by se tady kluci, a jiné nás doprovázející děti, nudily. Je zde také restaurace a menší stánek s rychlým občerstvením.



Ráno a během dopoledne se nám mockrát stalo, že jsme byli v bazénu sami, bohužel odpoledne je situace zcela jiná a bývá zde hodně lidí, chodí sem i děti z přilehlého tábora. Ale i tak to tady máme moc rádi - takhle si představujeme letní koupací pohodu.


Přejeme pěkné letní dny a pokud místa navštívíte, ať se vám líbí stějně jako nám.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Sto lidí, sto názorů.