12. září 2017

S dětmi na Lysou horu

S dětmi chodíme na hory poměrně často už odmalička, takže by se dalo říct, že už jsou docela vycepované a jen tak se něčeho nezaleknou. Mezi naše oblíbené patří třeba Pustevny a Radhošť, Velký Javorník, ale také Vysoké Tatry. Tam už jsme něco nachodili jak v zimě, tak i v létě.


Když jsem se onehdy zeptala holek, kam na hory vyrazíme o víkendu, docela mě překvapily, když řekly, že by se chtěly podívat na Lysou horu. Tam jsme totiž ještě nikdy nebyli. Já sama jsem tam byla poprvé loni v létě, ale to jsme byli jen s manželem sami bez dětí. Věděla jsem, že na Lysou se dá jít z různých míst a trasa je pak různě dlouhá, ale obávala jsem se, že ať už půjdeme odkudkoli, bude to pro holky moc dlouhé.

Nicméně holky na Lysé hoře trvaly, protože na Radhošti (kam chtěl jít manžel) už to prý znají a chodíme tam pořád :). Takže jsem sedla k počítači, zadala do googlu "kudy na Lysou" a začala plánovat. Jako nejkratší se ukázala trasa z Malenovic od Rajské boudy, odkud to mělo být nahoru jen 6,5 km. Celkem tedy 13 km, což se mi zdálo jako přijatelné. Navíc polovina je z kopce, přece.

Holky byly tak natěšené, že tentokrát ani neměly problém se vstáváním. Vyjeli jsme sice o něco později, než jsme původně plánovali, ale i přesto se nám ještě podařilo u Rajské boudy zaparkovat (když jsme se odpoledne vraceli, parkoviště doslova praskalo ve švech).

Trasa z Malenovic se mi opravdu moc líbila. Prudká stoupání se střídala s rovinkama, lesní cesty se střídaly s cestami kamenitými a lidí tu také nebylo až tak moc.


První přestávku jsme si dali u hospůdky U Veličků, kde jsme chvíli poseděli a lehce se občerstvili. Potom už jsme zastavovali jen, když byla žízeň.


Jakmile jsme došli na rozcestí, kde se připojovala trasa z Ostravice, lidí okolo podstatně přibylo. Ale tak nějak jsem to čekala, takže až takové překvapení to nebylo. Holky šlapaly vesele dál a zatím bez stížností.

První hlášky typu "už mě bolí nohy a chtěla bych si sednout" v podání mladší dcerky začaly až tak 2 km pod vrcholem. Ale asi to nebylo tak hrozné, protože to zmínila jen dvakrát a pak šlapala dál. Myslím, že jí táhla vidina borůvkových knedlíků, které měly holky slíbené nahoře k obědu.



Na Lysou jsme tedy zdárně vyšli, knedlíky si holky taky daly a soudě podle jejich nadšených ohlasů, se jim celý výlet moc líbil.

Cesta zpátky ubíhala samozřejmě mnohem rychleji a na holkách šlo vidět, že po knedlíkách a malém odpočinku dostatečně dobily baterky a energie měly na rozdávání.

Při zpáteční cestě jsme narazili na Ondrášovy ďury, což je místní označení pro pseudokrasové jeskyně Pod Lukšincem. Zde jsme nějakou dobu zdrželi, protože holky potřebovaly vše důkladně prozkoumat a prolézt. Věřím, že kdybychom je nechali, vydržely by si tu hrát minimálně hodinu a možná i víc.


I při návratu jsme se zastavili U Veličků a tentokrát si dali nanuk. Potom už to bylo jen kousek do Malenovic, ale my jsme se ještě na chvilku zdrželi u Satinských vodopádů. Na ty jsme narazili úplně náhodou. Místo je totiž ukryto v až 15 m hluboké skalní soutěsce horského potoka Satiny a údajně o něm málokdo ví.



I když vodopády nejsou velké (holky řekly, že to je spíš jak větší splav), jsou krásné a celé místo ve kterém se nachází, působí kouzelně. Pro děti, které rády lezou a skáčou po kamenech je to místo úplně ideální. Podél potoka směrem na Malenovice vede lesní pěšina, která se v jednom místě s potokem kříží a tady je to pro dobrodružné děti opravdu jak stvořené. Minimálně naše děti byly v extázi :).



Pokud máte menší děti, chtěli byste vyrazit na Lysou a nevíte kudy, tuhle trasu můžeme jen doporučit. Naše holky se nás už na parkovišti ptaly, kdy sem vyrazíme znovu, protože to prý bylo super. 

Nebo jak rády říkají: "Bylo to hustý!"

Skyler

Žádné komentáře:

Okomentovat

Sto lidí, sto názorů.